Hosté se uložili do lehátek nazývaných klíné, a otroci přinesli amfory s vínem. Pod dozorem "Magister Bibendi" (vůdce hostiny), který byl jakýmsi předsedou symposia, míchalo se víno ve zvláštním měsidle s vodou v poměru 2:3 ve prospěch vody. Neředěné víno se ulévalo pouze bohům na začátku a na konci hostiny, ale lidem bylo přísně zapovězeno pít neředěné víno. Po přípitku koloval mezi hosty první chod: ústřice, mlži,sépie, paví vejce, ptáčkové kořenění sylfiem. Pak přišly ryby. Falernské sardinky, úhoři, mořští ježci, následovala drůbež a zvěřina v nejrafinovanějších omáčkách z vína, medu, sýra a spousty koření včetně jadérek granátových jablek. Maso se řezalo na kousky a jedlo se rukama. Posledním chodem bylo jemné pečivo slazené sezamem a spousta ovoce. Teprve poté začal vlastní symposion. Lidé se umyli a otroci je ověnčili listy z břečtanu, který měl podle pověstí uchránit před nadměrnou opilostí. Hosté si sedli kolem měsidla s vínem a pili až do rána. 

Ve středověku se kořenilo mnohem víc než dneska. Kromě soli se používal především pepř, zázvor, muškát, šafrán, cukr a skořice. Hostina se skládala obvykle z polévky, pečeně, ryby, zvěřina, ovoce a sladký moučník Maso bylo hodně kořeněné, protože ničím nešlo vzácného hosta uctít víc, než drahocenným kořením z dálného východu. Koření bylo velmi drahé a vzácné, protože se dováželo z Východu, karavanami skrz málo prozkoumané a nebezpečné krajiny. Hlavním chodem středověké hostiny byl ovšem královský pták. Labuť nebo ještě častěji páv. Do hodovní síně byl vnášen v celé nádheře svého peří, s pozlaceným zobákem a drápy.Velkou zásluhu o rozvoj kuchařského umění měly ve středověku kláštery. Středověké legendy zbožně líčí, jak se mniši a jeptišky horlivě účastnili kuchařských prací.